Extremismus na Hradě

Tak klaus prý podepíše Lisabonskou smlouvu až po irském ANO

Co když Irové nepodepíší? A budou z EU vyloučeni?
Irsko by vyloučení přežilo, ale Česko by mělo problém. Podívejte se na mapu. Je nepravděpodobné, že Francie nebo Španělsko by si z Irska mohly udělat vasala. Na Východě je situace jiná.

Za Gorbačova se Sovětský svaz vzdal Břežněvovi doktriny. Putinovo Rusko ji zatím neobnovilo, ale nedávné události v Gruzii ukazzli že lze Rusko vyprovokovat. Existuje názor , že Výstavba radaru a antiraket,, tedy přítomnost amerických vojenských sil ve střední Evropě, by zaručila těmto zemím bezpečí. Srovnejme tento názor s odborným posudkem:

"Pravidlo 6: Mocnosti nepáchají sebevraždu, any zachránili spojence".
Henry Kiesssinger.
Citát je z článku " NATO, Gruzie, a připravená válka" , který uvádí i další pravidla, tak třeba

4.: Nenechte sa svést k tomu aby jste napadli Rusko. (Přidal bych "vyprovokovali") a

5. " Nenechte své přátele ve Washintonských institucích nebo neokonských think-tancích, [atd] Vám namluvit, že pokud napadnete Rusko, USA nebo NATO Vám přijdou na pomoc ". Nepřijdou. Češi a Slováci by si to měli pamatovat z roku 1968, kdy rádio "Svobodná Evropa" reformátory povzbuzovalo,

"Jen tak dál! Nedejte se! .,"

aby po invasi mohlo vydat to nejostřejší slovní odsouzení. Tehdy jsme ještě nevěděli, že Svobodná Evropa byla financována agenturou CIA. Dnes, stejně jako třeba v případě americké Národní nadace pro demokracii podpora propagačních center už není tajná, ale cíl je stejný. Cílem není starat se o klientské státečky jako je Gruzie nebo Česko, ale propagovat americké zájmy.

Jaké jsou americké zájmy v Evropě?

Americká politická kultuta a tradice se liší od české a to někdy vede nedorozumění a nepochopení. Amerika není monolit a její vláda není a nikdy nebyla totalitní. Různé směry a instituce mají rozličné a často protichůdné názory na to co jsou "americké zájmy" a soutěží spolu a přízen tisku a veřejnosti. Tak třeba

• libertatians (libertáři) mají názory stjné jako u nás president Klaus, i na ekonomii, in na změny klimatu.
• Peacnici či Levice podporuje vzájmné odzbrojení
• Neokoni kteří jsou jejich opak plánují militarisaci vesmíru a americkou hegemonii.

I když se vláda změní, soukromé instituce a think-tanky pokračují v hájení "svých" zájmů, často tedy zájmů svých sponsorů, naftového, tabákového, zbrojního či jiného průmyslu. I v Česku existují různé zájmové skupiny, politické strany a think-tanky, ale mimovládní aktivity v americké demokracii jsou výraznější.

To můžeme ilustrovat na vládě president Reagana. Jeho inagurace (uvedení do presidentského úřadu) 20.Ledna 1981. Ten samý den byli propuštěni američtí rukojmí, věznění v Íránu od Listopadu 1979. Dokumenty "Archivu národní bezpečnosti" , který provozuje George Washington University, ve Washintonu ukazují: V prosinci 1982 kongres, který měl demokratickou většinu, schválil Bolandovo zákon, který zakázal CIA a Pentagonu další pokusy o svrhnutí Sandinistů v Nikaragui. Ale Reagan věřil, že takové svržení je v americkém zájmu a tak soukromá tajná síť "Contra-aid" řízená z Bílého domu dodávala peníze "bojovníkům za svobodu", kteří měli základny kolem Nikaragui, v Salvadoru, Hondurasu, Kosta-Rice atd. První peníze byli darovány americkými klienty jako byl Israel, Bahrain a Saudská Arabie. Kdyz to nestačilo, domluvili jacísi agenti že se prodají ilegálně rakety a jiné zbraně Íránu. Irák tehdy byl americkým klientem a Írán byl officiálně nepřítel, od té doby co vyhostil šacha.Peníze vydělané prodejem zbraní (z větší části) překupníci z Contra_aid potom poslali kontrákúm. Israel pak dostal nové dodávky zbraní, které nahradily ty které dodal Íranu. Celá operace byla tedy dvojnásobně ilegální, v rozporu s Bolandovým zákonem a s embargem na dodávání zbraní neprátelskym státům.

Prasklo to náhodou v Listopadu 1986, když se jedno z letadel, které mělo dopravit zbraně z Izraele fo Íránu havarovalo. Pár lidí šlo do vězení a později dostalo milost. Jak se tato historie týká? Přicházíme do podobné hitorické situace. Neokoni v Americe prohráli. Odejdou z Bílého domu, ale jejich operace budou pokračovat pomocí klientů a 'soukromých' organisacích. Problém je v tom, ze neokoni mají už jen málo spojenců. Jižní Amerika (až na Kolumbii) je v tahu, Gruzie se už spálila, kdo jim zbývá? Polsko a Česko. Operace 'Polská raketová krize' (jak se tomu říká v analogii s 'Kubanskou krizí z roku 1962') bude pokračovat. Pokud si lámete hlavu, tím k čemu rakety-radar mají být, zapomeňte na to, jaký mají dolet a jaký má radar dosah. (To je stejně tajné - ani Dr. Postol, ani paní Parkanová to neví.). Význam základen není vojenský, ale psychologický. Nejsou v zájmu ani Evropy ani Ameriky.

Mají sloužit k tomu aby nám studená válka úplně neumřela a aby naše 'vůdčí posice' v Evropě nebyla oslabena. V té poslední větě 'nám. a 'naše' znamená neokonům, zbrojnímu průmyslu atd. Zní to schizofrenicky, jen pokud jste si ztotožnili Bushe s 'Amerikou'. Jestli ano, tak se teď ptáte jestli se něco změní. To je naivní otázka. Něco se již změnilo, a víc se změní po inauguraci 20. Ledna. Ale Neokoni, tedy koni zbrojního průmyslu a nátlakové organisace typu AIPAC budou stále s námi. Budou stále usilovat o prohloubení polské raketové krize a o bombardováni Íránu.

Jaké jsou české zájmy?

Spojené státy mají teď Demoratickou administrativu a velkou většinu v senátu a kongresu. Je logické očekávat, že jejich zhraniční politika se zklidní, že se urychleně stáhnou z Iráku a budou se věnovat svým vnitřním problémům, obnovení infrastruktury, která byla zanedbána běhen osmy let Bushovi vlády. Lze očekávat spolupráci s jinými bloky v otázce řešení problémů klimato a rostoucího nedostatku čisté a levné energie.

Ale historie se nodvíjí vždy přímočaře a logicky, a tak je možné, že uvidíme i paradoxní vývoj zvýšené aktivity neokonů a jejich koňů v zemích, které nemají pevnou demokratickou tradici, a jsou tedy náchylné ke klientelismu. Každá vláda malé země, každý její politik, je vystaven dvěma vlivům, vlivu svých voličů a vlivu mocenských zájmů větších zemí a bloků. Rovnováha těchto dvou vlivů, je pro alé země kritická. Pokud zájmy mocností převládnou, zemw ztrací svou demokracii a stavá se klientem cizí mocnosti.

Česka situace je nerozhodná. Brdští starostové cítí, že musí psát do Washingtonu, že nechtéji radar. Po dlouhé měsíce veřejnost radar odmítá, a parlament a senát jej schvalují. Není jasné jestli president může vetovat smlouvu, kterou parlament schváli. Veřejnost je pro přijetí Lisabonské smlouvy a větší evropskou integraci a vládni koalice hraje fotbal v němž chce handlovat "LS za Radar".
To vše odkrývá nedostatky české demokracie.

Je třeba aby voliči, ne politické strany, měli právo na odvolání poslanců a vyžádat si peticí nové volby. Je třeba aby parlament měl právo na odvolání presidenta a aby ústava jasně vymezila jeho pravomoc. Takové změny, které si mohou vyžádat změny ústavy, by přispěli k tomu aby politická debata nahradila slovíčkaření a sofismy. Řečičky jako " Podle ústavy, zdrojem moci je lid, ale není žádný evropský lid. Tedy EU nemůže být demokratická " a kličkování kolem "ztráty svrchovanosti".
Až se Češi naučí jak přimět svou vládu aby jednala v jejich zájmu, mohou se začít učit jak být občany větsího celku, jak mít poslance, kteří hájí jejich práva v Evropské Unii. To znamená, že budou ochotni se vzdát jisté časti své svrchovanosti, práva na to mít vlastní zahraniční politiku ve vztahu k vnějšímu světu. světo vnw EU. Výměnou za to dostanou rovný hlas v tvorbě té společné politiky. Výměnou také dostanou nárok na společnou obranu. A to mě by dalo mít větší pocit bezpečí, než tu mít třeba 10000 amerických vojáků a 10 radarů.

Kdo vyhrál Studenou válku?Potřebujem druhé kolo?

Foto:Boží bojovník v Afghánistánu s odpalovačem raket Stinger .

Během studené války dvě supervelmoci, dva hráči, US a SU, se řídili doktrínou MAD (cz) v níž, žádná strana nemohla zaútočit, ani jednostraně odzbrojit. Teoreticky, situace je popsána matematickou teorií her jako Nashova rovnováha: není dobrá, ale je nejlepší z toho co lze bezpečně docílit. Názorně a lidově, mocnosti byly přirovnány ke dvěma protivníkům, kteří sedí ve bazénu naplněném benzinem. Každý drží zapálenou zápalku a říká "Jen si něco zkus, a já ji pustím"; Byla to doba plna napětí, které se ale vybíjelo jen v zastupitelských válkách, v Kongu, Angole, Somálsku, Afghánistánu (viz foto)atd. Logika MAD rovnováhy nedovolí žádné straně jednostranně odzbrojit, ale dovoluje oboustranné zmírnění či zvyšování napětí.

Po tom co Gorbačev opustil Brežněvovu doktrínu, a propustil evropské satelity se zajetí, následovalo překvapení a pak zmírnění. V tom lidovém příměru bychom mohli říci, že jeden z protivníků sfoukl zápalku a řekl "Možná bychom o tom měli mluvit". Po jistém zaváhání, ten druhý ji zvedl, zapálil ji od té své, a řekl: "Ha, teď mám víc než Ty, jen si něco zkus!". To zdvihnutí zápalky bylo Bushovo odstoupení od ABM smlouvy brzy po jeho nástupu k moci. Smlouva by zavázala obě strany k tomu že nebudou vyvíjet 'proti-raketový štít', že tedy zůstanou v režimu MAD a předpokládala, že se bude pokračovat v oboustranném odzbrojování (SALTIII atd). Tento možný vývoj byl přerušen nástupem k moci neokonservativci (neokony) v čele s Boltonem Tento vývoj nyní může být zvrácen. Svět se může vrátit do doby před nástupem neokonů k moci. Oči světa jsou nyní upřeny na Polsko a Česko, kde měl stát prvý pomník zavržení smlouvy ABM a zavržení odzbrojování.

Bývalý velvyslanec Bolton zatroubil na poplach jako první (pokud pomineme A. Vondru a Kaczynskeho :-) slovy:

Freeing America from the 1972 Anti-Ballistic Missile Treaty's antiquated constraints is rightly regarded as one of President Bush's most significant achievements
Osvobození Ameriky od zastaralé ABM smlouvy, se právem považuje, za nejvýznamnější Bushův výdobytek ..

Zde souhlasím, jen se lišíme ve hodnocení jeho hodnoty. Neokonské plány spočívali na představě, že US může dosáhnout takové převahy nad Ruskem, ze MAD rovnováha přestane platit, Rusko přijde na mizinu, bude se i nadále rozpadat, bude muset ustoupit ze svých mocenských posic. Ale MAD hra je symetrická. pokus dosáhnout převahy přivedl i US na mizinu. Rusko se stalo částí nového spojenectví, zvané SCO, které je opět rovnoceným partnerem Spojených států. Nerozpadlo se Rusko, ale unilateralism.

Hráči na mezinárodní scéně jsou teď: SCO , US, EU, LA (=jižní Amerika) a Muslim brotherhood. SCO založená Čínou, Ruskem, Kazachstanem, Kyrgyzstanem, and Tajikistanem v roce 2001, jako reakce na agresivní Bushovu politiku, teď zahrnuje i Indii a Irán. Místo aby se Rusko a Asie položili neokonům k nohám se vytvořili nové aliance.

Bolton řekl o Obamově vyhýbavé odpovědi po osudu Štítu:

Well, I think this is part of the naivete and inexperience [ of Obama's team ]
Hmm, myslím, že toto [nepokračování v Bushově politice] je část naivity a nedostatek zkušenosti [ Obamova týmu]

a Robert Gates, ministr zahraničí, řekl: v článku "Změní Obama Bushovu posici na proti-raketový štít?" toto:

.. building the U.S. defense system in the area would help protect Russia as well against a possible attack from nearby Iran.
Vybudování US obraného systému v této oblast [východní Evropě] pomůže chránit i Rusko, od států jako je Irán ..

. Jenže Rusko a Irán spolu spolupracují v rámci SCO, mimo jiné i na Iránském nukleárním programu. Rusko se neobává Iránu ani Číny. Naopak, tyto země se obávaly Bushovy Ameriky. Zďá se že jsou ochotny vyčkat toho jakým směrem se Amerika po volbách vydá. Nejen Rusko, ale i EU, slovy Sarkozyho říkají Missile shield 'misguided' (Protiraketový štít je špatná cesta).

Nemusíte s tím souhlasit. Cesta vzájemného snižováni napětí, a postupného odzbojování, ktera se teď znovu otvírá, má svá nebezpečí. Ale prosím všechny zúčastněné, aby z celé té vážné otázky nedělali frašku, tím že by říkali, že teď ten štít má chránit Rusko před Íránem, a nebo tím, že snad US mají teď povinnost v té Bushově výchylce pokračovat.

Proto si Američané Obamu zvolili, aby průchodnost této jiné cesty znovu uvážil. Chtěli změnu a budou ji mít. Pokus pana Kaczynskeho Obamu přidržet ke staré politice, samozřejmě nevyšel, a doufám že čeští politici se takto nebudou ztrapňovat. Bezpečnost Česka i Polska je dána jejich členstvím v EU a je v jejich zájmu aby EU vedla jednotnou zahraniční politiku, protože ta je předpokladem společné obrany. Pokud EU bude chtIt mít štít, bude si ho asi muset zaplatit.

Je zase ráno v Americe, a možná i nový den pro celou planetu.

Kterak Gruzie přišla o Osetii, a Česko o radar v Brdech

První věc která Vás napadne, když přistanete ve Spojených Státech, je že jsou jiné než Česko. Jsou větší.
Představte si třicet Topolánků, třicet Paroubků, a i třicet Čunků. Ale jsou jiné i jinak.Není tam ani jeden Schwarzenberg, protože on je stvoření Starého světa, a i Nová Evropa je část Starého světa. Zato jsou tam věci jiné, zde v Česku nevídané, jako budhistické chrámy, mešity a museum o stvoření světa, jak je popsáno v bibli a o tom jak Eva a Adam žili před tím osudným jablkem (viz obrázek vlevo). O anti-inteletualismu a u nás nevídané náboženské horlivosti se u nás psalo mnohokrát, nedávno zde , a ač autor má pravdu, nezmiňuje se o tom, že amerika je také sídlem intelektuálů, jako jsou, vzato z leva do prava Chomsky, Fukyama a byl W.F. Buckley a že má mnohem více než 30 Nobelistů, ve všech oborech vědy. Ve výzkumáku kde jsem kdysi pracoval byly na zdi vyvěšené Myšlenky Blaise Pascala. Může být něco intelektuálnějšího?

Každá zpráva, kterou o Americe čtete, i každá návštěva, je jen střípek nesmírně rozmanité mosaiky. Proto, pokud chci načrtnout význam Obamova vítězství, musím použít obecných slov a frází, kterým se jinak vyhýbám. Je to konec jedné epochy a začátek nové. Nejenom proto, že zvolením afroameričana a intelektuála překročili Američané své obvyklé předsudky a obavy. Nejenom proto, že jde zde o nástup nové generace, která si nepamatuje vrchol Studené války a vyrostla s Internetem. McCain, hrdina Vietnamského konfliktu neumí poslat email. Obama řídil celou svou kampaň přes internet, způsobem který budoucí kandidáti budou studovat a užívat a který si vysloužil obdivná slova a uznání i od ředitele firmy Google. Nic z toho není epochální. Vstupujeme do nové epochy protože zemřel sen o SSSP, což není zpackaná zkratka pro Sovětský svaz. Ten sovětský sen zemřel v roce 1998. Je to zkratka pro Jedinou přežívajíci supervelmoc (Sole Surviving SuperPower) - zkratka pro unilateralism. Sen o Pax Americana, o sen o hodné a mocné říši, která povede svět do lepších zítřků.

Jestli zní trochu povědomě, není to náhoda. Neokonská filosofie nevyrostla na Americké půdě, v níž se tradičně pěstuje tvrdý pragmatismus, ale v Rusku . Jeho zakladatelé, Trockisté, kteří imigrovali z Ruska, se překlopili z extrémní levice do extrémní pravice, a pak postupně nabývali vlivu. Za Bushů se zmocnili kontroly Republikánské strany. Jejich vliv nebyl omezen na Republikány. Carterův "odborník" na zahraniční politiku, Zbyňek Brzezinski napsal knihu "Velká šachovnice" o tom jak US může získat kontrolu nerostného bohatství středního a dálného východu a stal duchovním otcem Al Kajdy, když nechal naučit Afgánské boží bojovníky jak sestřelovat helikoptéry. Sovětské helikoptéry, ovšem. Tím se mu podařilo připravit Rusy o válku v Afghánistánu a z získat ji pro USA a jejich spojence. Poláci holt mají talent na zahraničí politiku stejně mizerný jako Češi.Ale opravdový rozkvět neokonských teorií nastal až za Bushe mladšího. Rumsfeld, Wolfowitz, Cheney, ... dostali rozhodující místa, vyhlásili Bushovu doktrínu a začali uskutečňovat plány na světovládu. Militarisace vesmíru, protiraketové rakety, nové základny NMD rozseté po celém světě. Robotické zbraně, bezpilotní letouny, hvězdné války...
Graf nalevo ukazuje vývoj národního dluhu Spojených států od druhé světové války, jako procento Hrubého národního produktu. Kliknutí ZDE Vám přinese další čísla. Polovina rozpočtu jde na 'obranu'. Polovina všech světových výdajů na obranu je v USA. Dluh je 10 trilionů celkem, 30000 dollarů na osobu. V Americe trillion je E12 = 12 nul za jedničkou To, i v amerických poměrech, jsou vážné peníze.

Ovšem všechny tyto výdaje jsou nezbytné, neb žijeme v nebezpečném světě. Muslimští fanatici chtějí ovládnout svět a Rusové se nezměnili a nikdy nezmění. Stará garda to ví dobře. McCain řekl, že když se podívá do Putinových oči, vidí tam tři písmena: K.G.B. U nás to ví všichni disidenti: Havel, Schwarzenberg, Zdeněk Svěrák, Vondra,..na obou stranách politického spektra. Ani se nemusí na Putina kouknout. Jen zavřou oči, a písmenka K S T B G B jim tančí mezi vzpomínkami na mládi a fragmenty dětských pohádek o čertech a loupežnících.
Ale v Americe, někteří naivní holobrádci si začali myslet, že jsou i jiné problémy, které neleží na ose zleva doprava. Jako Změna klimatu a nedostatek energie: Má vláda dát dotace na elektrická auta, nebo na jaderné elektrárny, sluneční panely, a mezinárodní spolupráci na objevení nových zdrojů energie ?? Peníze, peníze. Peníze a priority.

Protože v Americe nemají tak moudré státníky, kteří ví, ze změna klimatu je jen nové náboženství a velký šwindl, ani tak chytré a pričinlivé novináře, kteří by to masám vysvětlili, lid začal váhat a kolísat, ba i reptat.

V roce 2006 jsem napsal " V roce 2008 budou voliči v USA hlasovat o velké otázce mezinárodní politiky: Budou Spojené státy pokračovat v neokonském programu unilaterálních akcí, anebo se znovu přikloní ke spolupráci v organisacích kolektivní bezpečnosti, jako jsou NATO a OSN? Pokud volby vyhrají Demokraté, Bushova doktrína bude opuštěna. Je dokonce možné, že celý neokonský program bude zavržen a stane se jen episodou, jakou kdysi byla éra McCarthyho..

I neokoni to věděli a proto pro tyto klíčové volby v roce připravili zvláště chytré a přesvědčivé Říjnové překvapení.Říjnové překvapení je již tradičním rituálem presidentskych voleb: V posledním měsíci před volbami se stane něco neočekávaného, něco co změní náladu v zemi, a připomene voličům, že žijeme v nebezpečném světě. Může pomoci kterékoli straně, ale obvykle zvrátí volby ve prospěch Republikánů, kteří kladou větší důraz na nebezpečí zvenku. Demokrati kladou větší důraz na vnitřní problémy, jako je zdravotnictví a školství a lovení ryb.

Příprava překvápka začala již za Růžové revoluce v Gruzii v roce 2003. Útok na Osetii byl načasován tak aby v měsíci před volbami, tedy v Říjnu, "válečný hrdina McCain" vynikl jako protiklad k Obamovi, který měl být představen veřejnosti jako "apeaser", (usmiřovatel a kapitulant, jakým byl Chamberlain v roce 1938), tedy člověk neschopný se postavit silou proti Ruské agresi. Již před útokem si McCain vytvořil obraz jako "Přítel Gruzijského lidu", který si denně telofonoval s Shakasvillem, a a sdílel s ním i politické poradce

"Invase do Gruzie, ukazuje,že potřebujeme vedení, které má zkušenost " volali titulky neokonských novin, po tom co ruské tanky projeli tunelem, mezi Severní a Jižní Osetií , který Gruzie 'zapoměla' zabezpečit nebo zablokovat.

Důvod proč "Říjnové překvapeni" nevyšlo, nebo dokonce, že se vybarvilo proti jestřábí straně McCaina-Palinové , byla neočekávaná intensita finanční krise, která vypukla propadem bursy začátkem Října. Finanční systém byl již podemletý. Byla to "bublina trhu s realitami", která držela v křehkou skořápku nad ohromnou podzemní dutinou vytunelovaného hospodářství. Krize v Gruzii, byla tím posledním otřesem půdy přes propadem.

Obavy z Ruské agrese nahradili obavy lidí o to zda budou schopni zaplatit hypotéku a o to že přijdou o práci a o dům v němž bydlí. McCain řekl na Fox News TV (jež je politicky zabarveno jako u nás iDnes na propagaci neokonských myšlenek) v té době o Gruzijské krizi: "Tenhle film jsme již viděli v Praze a Budapešti" což byla narážka na Ruské invase v letech 1968 a 1956. ".
Ale voliči slyšeli, to co stále opakovala Demokratická media, totiž "McCain hlasoval pro Bushovu politiku v 95% v všech hlasování v senátu". Ta hlasování vedla k tomu, že Bushova vláda utrácela na válku v Iráku $5000 (100 000 Kč) každou vteřinu, po sedm let, celkem tři triliony dolarů a při tom benzin u pumpy se vyšplhal na $4 za galon (.83 €/litr).

Na konec Gruzie prohrála a hypotéka vyhrála. A a tak Gruzie přišla o Osetii, a jak Česko přišlo o rada v Brdech. Gruzie asi přijde brzy i o Shakasviliho, vzhledem k tomu americká media zrovna objevili že on byl ten agresor Neokonští souputníci v české politice se ale nemají čeho obávat. Nanejvýš se zapíší do toho zlatého rámu těch, kteří se zasloužili o pomníky české historie.

Abychom zachovali novinářskou neutralitu, je třeba dodat, že jak Darwinova teorie vývoje druhů, tak všelijaké teorie o Říjnových překvapeních jsou jen teorie. Ovšem jsou to teorie, které dobře vysvětlují všechna známá fakta. Nicméně, alternativní vysvětlení, totiž zde šlo o nadpřirozené zásahy do běhu historie, tedy o zázraky,je také možné. Každý si musí vybrat vysvětlení, které nejlépe odpovídá její filosofii či víře.

Protiraketová základna jako pomník

Po Obamově historickém volebním vítěztví se zeptáme: Jak, a jak moc se očekávání popsané ZDE naplnilo? A co bude dál
Tento článek byl prvé zveřejněn v deníku Britské Listy 30.8.2006
Tedy se ještě mluvilo a raketových silech, ne o radaru.

V roce 1989 napsal americký politolog Francis Fukuyama esej 'Konec historie?'[1], která vzbudila ohlas ve světě i u nás. Někteří správně pochopili titulek eseje jako provokativní otázku. Jiní Fukuyamu povýšeně poučovali, že se vynoří nové otázky a že historie bude pokračovat. To se kupodivu i stalo. Je to důkaz, že historii lze někdy předvídat. O to se zde pokusíme v tomto článku.

Konec historie a její pomník

Fukuyama ve svém eseji popsal, jak otázka sociální spravedlnosti, zformulovná v devatenáctém století Marxem i jinými autory, byla ve dvacátém století zodpovězena. Liberální kapitalismus se ukázal jako lepší uspořádání lidské společnosti, než jakákoli forma komunismu.

Krvavá cesta od kapitalismu ke kapitalismu nebyla přímočará. Výkyvy v generální linii strany se vznikaly v centru a postupně se šířily jako vlny přes celou říši. Inženýr by řekl, že česká domácí vlnovka měla fázové zpoždění o několik let[2]. Tak třeba když se v Sovětském svazu připravoval dvacátý sjezd komunistické strany, v Československu se budoval Stalinův pomník, největší ve střední Evropě. Když se Brežněv chystal k uchopení moci, Stalinův pomník se boural, na příkaz z Moskvy. Po tom, co nastoupil Brežněv, v Československu vypuklo hnutí za demokratizaci socialismu. Takové střety, které nadměrná centralizace moci nezbytně přináší, byly jednou z chronických nemocí socialistického systému a jedním z mnoha důvodů jeho zániku.

Nová otázka = Ať žije historie

Nedávno Fukuyama publikoval další knihu[3], která analyzuje novou otázku, otázku položenou současnou historií jedenadvacátému století. Otázku výstižně zformuloval R. Kagan v knize Ráj a moc[4]. Kagan popisuje dva přístupy k současnému světu, dvě protichůdné politické filosofie. Filosofie, kterou podle Kagana přijala Evropa, je založena na Kantově eseji 'Věčný mír'. Tento esej popisuje vizi světa, který se řídí zákony a který díky tomu eliminoval války. Kagan považuje tuto filosofii za naivní a přiklání se k filosofii Hobbesově, podle níž panovník užívá moc a sílu k tomu, aby zavedl v chaotickém světě pořádek. Tuto filosofii podle Kagana přijaly Spojené státy. Jejim praktickým výrazem je Bushova doktrina, která připouští i preventivní války k dosažení obecně prospěšných cílů. Takovým cílem je třeba nešíření jaderných zbraní (non-proliferation), ale tyto cíle se mohou týkat i ekonomických zájmů Spojených států.

Podrobnější pohled na současný vývoj v USA a v evropských zemích ale ukazuje, že dělící čára nevede Atlantským oceánem, ale že rozděluje většinu vyspělých zemí na dva početně srovnatelné tábory. To alespoň ukazují výsledky posledních voleb v USA, Německu i u nás. Bushova politika založená na neokonzervativní filosofii dosáhla vrcholu své popularity po teroristickém útoku na newyorské Obchodní centrum. Od té doby její popularita klesá [5].

Fukuyamova kniha uvádí pro tento vývoj několik důvodů. Patří sem například neutěšený průběh okupace Iráku a s tím související odvaha Íránu i Severní Koreje vzdorovat hrozbě, že USA užije síly k tomu, aby těmto zemím zabránil vyvíjet jaderné zbraně.
To, že okupace Iráku, provedená podle Bushovy doktriny preventivních válek, je v rozporu s chartou Spojených národů, vede k tomu, že náklady na válku neúměrně dopadají právě na USA. Charta aliance NATO stejně jako ústava České republiky totiž nedovolují účast na takových na útočných akcích. Bushova vláda proto nemůže užít existujících sdružení kolektivní bezpečnosti, ale musí vytvářet koalice ad hoc, jako je takzvaná koalice ochotných (Alliance of the Willing).

Nová velká otázka se týká vývoje mezinárodních vztahů v blízké budoucnosti. Zůstanou Spojené státy, jako jediná zbývající velmoc, zodpovědné za bezpečnost světa, anebo se vytvoří nová multipolární konfigurace, v níž USA budou nejvýznamnějším hráčem mezi dalšími partnery? Uplatní se Hobbesova filosofie vládce, který se uchopil moci, anebo Kantova vize rady tvořící zákony?

Raketová základna - nový pomník?

Nejen Fukuyamova kniha, ale i průzkumy veřejného mínění v USA[5] ukazují, že nadvláda neokonské ideologie může skončit s Bushovou vládou v presidentských volbách v roce 2008. Předzvěstí takové změny může být i výsledek nedávných demokratických primárek v americkém státu Connecticut, ve kterých odpůrce války v Iráku zvítězil nad Bushovým spojencem.
Až dosud se v USA střídali u moci zástupci Strany demokratické, jako Carter a Clinton, se zástupci Strany republikánské (již lze srovnat s českou ODS), jako Nixon, Reagan a oba Bushové. Rozhodující otázky jsou obvykle malé rozdíly mezi Republikány a Demokraty, které se vnitřních otázek, jako je zdravotní a sociální péče a otázek ‘morálních’, jako je registrované partnerství. V nadcházejících presidentských volbách v roce 2008 budou jiné.

V roce 2008 budou voliči v USA hlasovat o velké otázce mezinárodní politiky: Budou Spojené státy pokračovat v neokonském programu unilaterálních akcí, anebo se znovu přikloní ke spolupráci v organisacích kolektivní bezpečnosti, jako jsou NATO a OSN? Pokud volby vyhrají Demokraté, Bushova doktrina bude opuštěna. Je dokonce možné, že celý neokonský program bude zavržen a stane se jen episodou, jakou kdysi byla éra McCarthyho. Ta začala v roce 1950, poté co Sovětský svaz získal jaderné zbraně. Skončila v roce 1954, kdy byla zavržena coby 'hon na čarodějnice'.
Vítěství Demokratů v roce 2008 by ovšem neznamenalo úplný obrat ve světové politice. Evropské země by zůstaly spojencem Spojených států. Bylo by však pro ně snazší harmonizovat zahraniční politiku a přijímat větší zodpovědnost za vlastní bezpečnost. V mnoha mezinárodních otázkách mají už dnes USA a Evropská unie podobný názor. Tak třeba v otázce Izraele jak Republikáni tak Demokraté zastávají názor, že tento stát má právo na existenci a sebeobranu. EU zastává názor, že všechny národy na Blízkém východě mají právo na existenci a že Izrael má právo na sebeobranu. Takové rozdíly lze překlenout.

Některé změny by ale byly výrazné. Je pravděpodobné, že americká vojska by se po vítězství Demokratů stáhla z Iráku a že USA by výrazně omezily vojenské výdaje. USA by patrně odvolaly některé posádky i z Evropy a možná i z Japonska. Nešíření jaderných zbraní by se znovu stalo otázkou, kterou by se zabývala OSN, jako tomu bylo před invazí do Iráku.

Obnovení spolupráce v NATO, stažení amerických jednotek z Evropy a partnerství USA a EU by mělo dopad i u nás. Je docela možné, že nová raketová základna by po těchto změnách zůstala opuštěna. Co pak s ní?

Dialektická syntéza

Jedno řešení problému opuštěné základny by mohlo být následující: Mohli bychom proměnit část vojenského prostoru v historický park. Něco jako 'Šest vlajek nad Texasem'[6]. Tento park ukazuje vývoj Texasu od državy francouzské a državy španělské, atd, až k samostatné republice a posléze členství v americké Unii.

Školní děti a turisté by mohli sjet výtahem do opuštěné raketové podzemní komory, do raketového sila, a shlédnout výstavku o studené válce, o americké éře macarthurismu, o neokonské filosofii, o stalinismu... Dřívější místo Stalinova pomníku na Letné, kde je dnes velký metronom, by bylo ukázáno pomocí webové kamery. Obraz by se mohl střídat z archivními snímky pomníku a dob minulých.

Za ideálních podmínek by byla americká základna umístěna blízko míst, ve kterých se ještě nalézají raketové komory z dob sovětské okupace, takže děti a turisté by mohli navštívit obě raketová sila ve stejný den a porovnat své dojmy.
Na stěnu jedné té komory bych umístil zlatý rám se jmény všech, kdo se zasloužili o vybudování těchto pomníků na našem území. Ke jménům zasloužilých pracovníků by bylo připsáno písmeno S pro ty, kdo se zasloužili o Stalinův pomník, a Z pro ty činitele, kteří dnes podporují postavení raketové základny. Jména by byla umístěna v jednom rámu, neb ač representují opačné póly naší politiky a historie, připomínají jeden trvalý rys společný oběma extrémúm, totiž snahu lézt do zalíbení dominantní velmoci, bez ohledu na to, jestli to má podle názoru domácích lidí smysl, a bez ohledu na to, zda ta velmoc svůj výkyv do extrému již začala zmírňovat.

Odkazy

zdroje a materiály jsou v angličtině, pokud není uvedeno jinak

Esej Francise Fukuyamy z roku 1989 ‘The End of History?’ ZDE

Esej ‘Konec historie?’ byla v roce 1992 rozšířena na knihu Konec historie a poslední člověk ZDEZDEZDE

Pomník byl postaven v roce 1955 a boural se v roce 1962 na rozkaz z Moskvy ZDE

Dvacátý sjezd, který přivedl Chruščeva k moci, se konal roku 1956 ZDE ZDE

Český odkaz - Chruščov ZDE

V roce 1966 se Brežněv stal generálním tajemníkem a zahájil restauraci stalinismu ZDE

Francis Fukuyama: After the Neocons, 2006 ZDEZDE

Kniha byla pozitivně recenzována ve Velké Británii i ve Spojených státech, a to v týdeníku New York Rewiew of Books ZDE

recenze v britském deníku Times ZDE

Biografie a bibliografie Francise Fukuyamy - v angličtině ZDE

Biografie a bibliografie Francise Fukuyamy - v češtině ZDE

Esej v češtině o Fukyuamově kritice neoconské filosofie, který vznikl z autorovy právě vydávané knihy America at the Crossroads (Amerika na křižovatce) ZDE

R. Kagan, Paradise and Power: America and Europe in the New World Order, 2003 ZDE

Česky kniha vyšla v překladu bývalého vyslance v USA A. Vondry pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti ZDE

Recenze ZDEZDE

Červený graf ukazuje popularitu presidenta Bushe v letech 2001 až 2006. Černý graf ukazuje, jak jeho popularita klesá, když jde cena nafty nahoru ZDE

Šest vlajek nad Texasem, Six Flags over Texas, je historický a zábavní park kultury a oddechu v Dallasu ZDEZDEZDE

Za dokonalejší Unii

Těchto 5 Dubnových postů bylo zamýšleno pro Britské Listy Blisty článek odmítly, a tak jsem ho rozlomil na 5 blogových postů. Pro návaznost, je nejlépe je číst v chronologickém pořadí, od nejstaršího k nejnovějšímu, tedy v tomto pořadí:

1. Politika - zahraniční a vnitřní. --- nejstarsí= první
2. Nyní několik slov od našeho sponsora.
3. Nyní několik slov od audience.
4. Mezitím, doma na farmě -- co nedělat?
5. Překvapení v Říjnu, Volby v Listopadu --- nový = poslední

Začátek je tedy ZDE .

---

Posty jsou zveřejněny s licencí "creative commons", což znamená že je můžete nejen vytisknout a rozdat, ale i celé přetisknout. Podmínkou je, že článek je nezměněn a vydán se stejnou licencí. Je rovněž možno vytvořit odvozené články, s tím, že tento původní článek je citován.
This work is licensed under a Creative Commons Attribution 3.0 Unported License.

---

Začátek

Překvapení v říjnu, volby v listopadu

V článku Protiraketová základna jako pomník jsem napsal již v roce 2006, že česká vláda základnu schválí, že pro ni vykopají díru, a pak nová americká vláda stavbu základny pozastaví. Byl bych rád, kdybych neměl pravdu, ale bohužel se zatím vše odehrává tak jak jsem to napsal. Co bude dál?

Z tří zbývajících kandidátů na US presidenta je zatím nejvíc populární senátor ze státu Illinois Barry (Barack Obama). Zatím má Barry náskok před Hilary, ale podle pravidla patových voleb to mnoho neznamená. Předvolební překvápka (October surprise) tradičně přichází až v říjnu a sponsoři se právě teď začínají zajímat o Hilary, protože ztrácejí naději, že Republikán McCain by mohl vyhrát.

Greg Evans napsal v Blistech, že Demokraté dělají volební sebevraždu tím, že jejich hlavní dva kandidáti jsou žena a hapa. Hapa je(stejně jako wiki) havajské (pidgin) slovo. Popisuje člověka, který má předky z velmi různých etnických skupin, což je na Havaji běžné. Když se na Havaji zeptáte na něčí předky, hapa Vám hrdě řekne něcojako "z tatínkovy strany to byl Číňan a Portugalka, z maminčiny Japonec a (původní) Havajan a jeden dědeček byl dokonce haole (Američan s evropskými kořeny). Barryho vychovali hlavně jeho haole prarodiče, zatím co jeho maminka si dělala doktorát z antropologiea pak jezdila po světě a studovala různě etnické skupiny. Barry řekl ve svénedávné řeči , že jeho příběhje zázrak. Já souhlasím, a chci jen dodat, že takových i jiných zázraků se děje v Americe mnoho.

Skepticismus Grega Evanse ukazuje, že i někteří Američané už na zázraky nevěří. To je škoda, protože bez víry se zázraky nedějí. Aby byl Barry zvolen a dočkal se inaugurace( uvedení to funkce presidenta), si vyžádá několika dalších zázraků. Když se bušistům tentokrát nepodaří zfalšovat nebo ukrást volby, může se stát, že Barry udělá, co slibuje, a stáhne americké vojsko z Iráku. To by byl konec "koalice ochotných", konec oficiálních bušovských slouhů.

V takovém případě se president Bush odebere na svůj ranč v Texasu, ale američtí bušisté zůstanou ve Washingtonu . Pokusí se bránit Barrymu ve výkonu funkce, jako to dělali Cartrovi a Clintonovi, a pokusí se pokračovat v budování Říše soukromně, s pomocí "spřátelených" zemí. V tom případě budu jen doufat, že česká vláda nenabídne těm bezprizorným žoldnéřům, aby se dočasně utábořili na Letenské pláni, jak to bývalo zvykem ve středověku.

Když se bušistům nepodaří zastrašit a obalamutit veřejné mínění a znovu se zmocnit vlády, USA zavrhnou bušismus a změní svou zahraniční politiku. Přestanou budovat Říši podvody a korumpováním . V tom případě může mít EU v USA dobrého spojence. EU a USA by se pak spojily v Atlantické alianci jako dva rovnoprávní partneři.

Nebyla by tohle ta perfektní Unie?

Odkazy

1. O Barryho řeči Za dokonalejší unii (For a more perfect Union)

   Toto byl začátek Barryho řeči, a je to také začátek vyhlášeníamerické nezávislosti. Ale hodí se (i řeč, i vyhlášení) i pro EU.Barryho řeči o rasových otázkách, kterou přednesl ve Filadelfii.(en) na Youtube je ZDE

   I když třeba nerozumíte moc anglicky,poslechněte si aspon kousek té řeči. Ti co mu tleskají, nejsoučernoši, nebo běloši, nebo hispánci. Jsou to Američané, a tleskajíprotože se jim líbí co říká.

   Text této řeči (en) (transkript) ZDE

---

Předchozí < ::: > synopsis

Mezitím, doma v Česku -- co nedělat?

Zkusil jsem recept Soňi Hromátkové a opakoval jsem desetkrát nahlas Nejsem slouha! Nic se nestalo. Připadal jsem si jako ta okurka z Werichovy povídky. Okurka, která byla naložená v láku a volala, že nechce být kyselá. I kdybychom to řekli všichni najednou, ve stejnou dobu, by nefungovalo. Nejsme roboti, máme různé názory. Jediné řešení, které mě zatím napadlo, je zavést v Česku parlamentní demokracii. Přestali bychom fňukat ve stylu

" Přes odpor (podle průzkumů veřejného mínění) 70% občanů, chce vláda udělat .. to a to.. .."

Přestali bychom psát proklamace a dopisy vládě, dělat demonstrace a obcházet parlament. Místo toho by si občané zvolili poslance, kteří by kontrolovali vládu.

Dneska to je naopak. Lidé volí strany, tedy šéfy neboli "bossy", a ti pak kontrolují poslance. V USA měli takový systém politických bosů začátkem minulého století, když tam přišla spousta negramotných přistěhovalců z pochybných míst jako bylo tehdy Irsko a východní Evropa. Bos pro ně dělal jisté služby, pomohl jim najít džob, a také jím řekl, jak volit. Situace se>poněkud zlepšila, když se lidé naučili číst, a zase se zhoršila, když přestali číst a začali se dívat na televizi.

Kromě čtení nezávislého tisku, by Česku pomohlo, kdyby voliči mohli odvolat poslance, které zvolili. Řekněme, že každý okres by si zvolil dva nebo tři poslance. Když by si pak sponsor koupil nějakého poslance, lidé, kteří ho nebo ji zvolili, by si mohli vyžádat mimořádné volby. Ty by sice okres něco stály, ale sponsory by to stálo ještě víc. Kdyby těch mimořádných voleb bylo hodně, zvýšil by se průměrný příjem celé republiky. Sponsorské dary totiž přicházejí ze zahraničí, z pokladnic Říše.

Pan Řezáč správně rozeznal, že jsou dvě Ameriky, když se ptal "Které Americe být vděční?". Bohužel ve svém přehledu historie brzy upadl do stejné optické iluse jako třeba i president Havel, když napsal "v období mezi válkami USA upadly do t.zv. izolacionismu..". Bylo to malinko složitější.

K porozumění té doby doporučuji knihu To nebyla obyčejná doba . Kniha popisuje vnitřní dialog, či boj, mezi Amerikou A a Amerikou B. Tehdy Demokraté pod vedením presidenta Roosvelta byli pro spravedlivou válku proti fašismu. Za to, že do ní vstoupili, jsme jim do dneška vděčni.

Jako tehdy, ani dnes není obyčejná doba, ani v Americe, ani ve světě. Ten vnitroamerický spor tehdy Roosevelt vyhrál. Zákon o "půjčce a pronájmu" (Land-Lease Act) mu umožnil poslat miliony tun zbraní svým spojencům, Anglii a Rusku. Churchill nazval tento zákon "nejméně špinavým činem v lidské historii" (least sordid act in human history). A Churchill se v historii opravdu vyznal . To vše se stalo před útokem na Pearl Harbor, před vstupem Ameriky do války. Smíchat tyto dvě síly (Ameriku A a B) dohromady, spojence Roosvelta a příznivce fašismu (kterých bylo i v Americe tehdy dost), to by bylo jako udělat guláš z čertů a andělů a pak pátrat po jeho morálním významu.

USA Čechům pomohli zbavit se Habsburků, nacistů a bolševiků . Já věřím na zázraky a věřím, že příštím roce nám pomůže zbavit se bušistů. Je pravda, že Amerika to co dělá, vždy dělá ve svém zájmu, ale taková je povaha spojenectví. Dva rovnoprávní partneři, kteří oba jednají ve vlastním zájmu, si vyberou řešení, která prospějí oběma. US a EU mohou být spojenci. Mají podobnou kulturu, podobnou krvavou historii a srovnatelnou moc. USA a Irák spojenci být nemohou. Podobné by nemělo smysl, kdyby EU vyjednávala se státem Utah, anebo USA se státem ČR, že si tam postaví vojenskou základnu. Ani Utah ani ČR nemá předpoklady takový podnik posoudit.

Pan Řezáč měl také pravdu když napsal

"Masaryk ve Světové revoluci jistě pravdivě ohodnotil podíl USA, zosobněných tehdy právě Wilsonem, na vzniku ČSR. Ale právě, že jen podíl. Podobně hodnotil podíl E. Beneše: Bez Beneše bychom republiku neměli."

Vnější vlivy vždy tvoří jen podíl. Demokracii je třeba vypěstovat, někdy i vybojovat, doma. Národ ji nemůže dostat jako dárek k Vánocům, ani od Ježíška, ani od cizí armády.

Výsledná rovnováha mezi zájmy občanů a sponsorů záleží v každé zemi na schopnosti občanů se zorganizovat, komunikovat a pochopit, kde leží jejich zájmy. K tomu musí číst svobodný a nezávislý tisk, ale ani to nestačí. Musí být schopni demokratickou vládu prosadit. Musí být schopni přesvědčit poslance, že nebudou znovu zvoleni, když se vůli voličů nepodřídí. Volba presidenta ukázala, že teď zrovna se v Česku zázraky nekonají.

A to je důvod, proč potřebujeme Ameriku.

---

Předchozí < ::: > Pokračování

Nyní několik slov od diváků

Jak to někdy nefunguje

                        
                  Všechny lidi můžete klamat  nějakou dobu,
                  některé lidi můžete klamat stále,
                  ale nemůžete stále klamat všechny . 
                               [ originál:  odkaz 1 ] 

V roce 2006, tedy dvacet let po Irán-kontra skandálu#kontra byl levicový sandinista Daniel Ortega byl zvolen presidentem Nikaraguy. Nejen Castro a Chaves, ale i president Bush Jr. mu pogratulovali k vítězství. Příběh ilustruje změny, které na americkém kontinetě probíhají. Americká nadvláda nad střední a jižní Amerikou začala vyhlášením Monreovi doktriny [ odkaz 2] První užití této doktriny bylo "osvobození Filipín" od španělské nadvlády. Snad stojí za zmínku, že již tehdy USA užívali slovo "povstalec" (insurgent) [odkaz 3] pro ty, kteří bojovali za nezávislost. To samé slovo, paralelně se slovem "teroristi" se užívá pro odpůrce USA okupace Iráku. Pro bušisty, Ameriku B, jakýkoli odpor proti jejich vůli, je rebelie. Tím se liší od Amerika B (bušisté), od Ameriky A, Demokratů, kteří jsou ochotni vyjednávat a dokonce i respektovat mezinárodní smlouvy. Bushova doktrina je jen rozšíření Monreovy doktriny, ze západní polokoule, na celou kouli. Čechie se jen shodou okolností nachází na té východní polokouli. Reakce je podobná té bublině s Herbalife . Lidem ve Východní (pardon, Střední) Evropě holt chyb jisté imunní reakce, jisté protilátky. To přijde. V Americe, stále větší počet amerických zemí se kontrole Bílým domem vzpírá, někdy i úspěšně. Nedávný příběh z Ekvádoru ilustruje současnou situaci.

O puč ve Venezuele se president Bush pokusil již dvakrát a dvakrát neuspěl. V březnu se pokusil nechat prohlásit Venezuelu teroristickým státem, na základě informací které Kolumbijská armáda ukořistila během nájezdu do Ekvádoru. .

Ekvádorský president Rafael Correa řekl

 Vláda nedovolí cizí vojsko, ať již jednotky řádné armády,
 nebo mimořádné jednotky, na půdě naší vlasti.
Po roce 2009 už tu nebudou žádné cizí základny.

Americko-ekvádorská desetiletá smlouva o základně vyprší v roce 2009.

Smlouva, kterou vyjednává pan Topolánek, pokud vím, bude platit do doby, kdy se radar v Česku zázračně promění na radar NATO. NATO samo by mohlo přejít pod americké velení, jak o tom sní bušisté. Pokud to bušistúm nevyjde, mohla by si Evropa vytvořit nezávislou vojenskou sílu , která by byla řízena z Bruselu. V takovém případě by přeměna radaru z amerického na evropský byla vzkutku zázrakem.

Odkazy

1. Citát o pravdě a poznání

                      You can fool all of the people some of the time
                      You can fool some of the people all of the time
                      But you can't fool all of the people all of the time. 
                       Abraham Lincoln, 1864 
   

2. Monreova doktrina Budování říše začalo již začátkem dvacátého stoleti . Podle popisu fotografie ZDE bojovníci za nezávislost byli nazýváni "insurgents" (povstalci) stejně jako dnešní povstalci v Iráku.

   Detaily jsou česky ZDE a anglicky ZDE

3. Filipiny se stali (nedokonalou) demokracií v roce 1986, když se zbavily Markose. President Bush přirovnal tehdejší okupaci Filipin k dnešní okupaci Iráku. Řekl,že US "vychovali" Filipiny k demokracii. Možná, v tom smyslu v němž Ruská okupace Československa vychovala obyvatele k porozumění zla komunismu, má pravdu. Ale asi to tak nemyslel. Plný článek o návštevě presidenta Bushe ve Filipinách s názvem "Překrucováni minulosti aby se ospravedlnila přítomnost" je ZDE (en)

---

Předchozí < ::: > Pokračování

A nyní několik slov od našeho sponsora

(Překlad názvu: And now, a few words from our sponsor).
To říkají v USA v televisi, než spustí reklamy.

                      Vláda je sponzorovaná šou.
                      Musí zabavit diváky,
                      ale musí také uspokojit sponsory.                                    odkaz 1 

Jak to funguje, či spíše jak to má fungovat. Pamatujte, že se jedná o reklamy. příklad zisky z kontroly ropy se nerozdělují všem Američanům. Jdou podílníkům ropného kartelu [ odkaz 2], který není americký, ale nadnárodní. Býval britský, holandský a americký, ale dnes už má podílníky po celém světě. Podíly (akcie) si někteří koupili na burse, jiní je zdědili. Někteří, obvykle politici, dostali podíly jako dary od svých sponsorů.
Američtí poplatníci dostávají za iráckou válku jen účet, a to $5000 za každou vteřinu. Někteří, ti kteří slouží v armádě, dostávají i plat. Ale ani to už není omezeno jen na Američany. 180 tisíc žoldnéřů z více než sta zemí slouží v soukromých "bezpečnostních firmách", amerických a britských. Žoldnéři dostávají plat až $1000 za den, až desetinásobek toho, co si vydělají obyčejní američtí vojáci. Amerických vojáků v Iráku je "jen" 160 tisíc. Výhoda privatizované a globalizované armády je v tom, že nepodléhá pravidlům amerických vojenských příruček a americkým zákonům. Žoldnéři podléhají jen svému velení a to podléhá tomu, kdo platí, tedy sponsorům.

To má velké výhody. Například v roce 1984 americký kongres nařídil CIA ukončit podporu nikaragujským "bojovníkům za svobodu" ,též zvaným "contras", "teroristi" či "oddíly smrti" (death squads). Podpora kontrarevolucionářů byla oficiálně ukončena, ale pokračovala tajně, pomocí soukromých firem, "spřátelených" (klientských) států a ilegálních operací. Tato podpora skončila až po skandálu Írán-kontra v roce 1988. Poté co financování paramilitaristických oddílů smrti skončilo, podařilo nikaragujské vládě ukončit občanskou válku a dosáhnout jisté míry demokracie.

Tato historka je zajímavá proto, že se očekává, že se bude opakovat po volbách v tomto roce, když vyhrají v USA Demokraté. Tato historka je zajímavá také proto, že ukazuje, že není jedna Amerika, ale, že jsou Ameriky dvě. I když vlády se strídají, někdy jsou u moci Demokraté, někdy Republikáni, dvě filosofie, dvě vidění světa, jsou vždy přítomny.

Jedné skupině říkáme "bušisté", podle doktriny presidenta Bushe, který přijal neokonservativní plán PNAC a začal ho uskutečňovat. Tento plán není jen Bushův [ odkaz 3]. Bušisté mají dnes zastoupení ve většině zemí, a zůstanou aktivní i po tom, co president Bush odejde do pense. Jejich filosofie je popsána v knize, kterou český bušista přeložil z originálu pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti odkaz 4 Druhou skupinu, která má alternativní, proti-bušistickou visi světa, budeme nazývat Demokraté, protože shodou historických okolností je dnes soustředěná kolem Demokratické strany. Dvě hlavní americké strany, Demokraté a Republikáni spolu soutěží o moc již dlouho, ale dnešní situace a intensita boje je neobvyklá. Bez pochopení dnešního rozštěpění Ameriky na dvě nesmiřitelné části nelze Americe porozumět.

ODKAZY

            
                   Government is a sponsored Show.
                   It must entertain the audience,
                   but it also has to keep the sponsors happy.                                                              
                                           P. Frish, 2008:

1. Ropný kartel: Velká čtyrka (Big Four) Čtyři světové firmy které kontrolují velkou část distribuce ropy: Exxon, Chevron (US), BP (UK) a Shell (NL). (the American firms Exxon Mobile and Chevron, the British BP Amoco and Royal Dutch Shell)
   Viz článek česky o cenách ropy: Ceny energie rostou. Bude hůř?
2. Protiraketová základna jako pomník Robert Kagan o filosofii bušistů (či trockistů) popdal v knize Power and Paradise
3. Český bušista Vondra přeložil Kaganovu knihu pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti . Jeho názory jsou diskutovány ZDE , kde se chybně uvádi, že je viděn jako pro-USA. Tak je možná viděn bušistickou částí Ameriky. Vondra je ve skutečnosti pro-Bush, a tedy z hlediska Ameriky B, je proti-USA.

Předchozí < ::: > Pokračování

Politika - zahraniční a vnitřní

Z analytiků české politiky si nejvíc vážím Miroslava Polreicha a Jana Prokeše . Oba se orientují nejen v české, ale i v americké a mezinárodní situaci. Ale něco mi v jejich popisu světa chybí. Tak třeba doktor Prokeš končí svůj poslední článek slovy
: "..Může se zdát, že jde o přehnané, katastrofické obavy. Je lépe je ventilovat a diskutovat o nich, nebo případně je rozptýlit dříve než se ukáží realistickými..."

Ten jednostranný důraz na realismus se mi nezdá. Pokud chceme najít scénáře, které by za dvacet let skončily pro ČR happy-endem, musíme uvážit i zázraky. Zkusme to.

Jan Prokeš napsal "Česko ve svém vnitropolitickém vývoji a z toho pramenící zahraničně-politické pozici jakoby dohánělo neblahá období své moderní historie a prožívalo stejná traumata..... Vláda si může pohrávat ve stínu americké přítomnosti s myšlenkou vystoupení [z EU ]..."

Já to vidím obráceně. Vnitropolitický vývoj v Česku je spíše důsledkem zahraničně-politické situace. ČR nevystoupí z Unie, protože má úkol brzdit a sabotovat evropskou integraci zevnitř. Dále má poskytnout své prostředky, území a kanonfutter (cannonfodder) pro plán. Plán PNAC.

Co je PNAC? PNAC je plán na vytvoření říše

W. Churchill napsal:

         Většina lidí občas zakopne o pravdu,
             ale obvykle se dokáží zvednout 
             a pokračovat ve své původní cestě.
                                      odkaz 1 
 

Plán PNAC byl zveřejněn v roce 2000. Byl popsán i česky, v Blistech viz a) , tak v tisku . Proč jej mnozí Češi stále ještě objevují?

Možná se tomu nevěří, protože plán byl zveřejněn? To mohu vysvětlit. Jako všechny plány na světovládu, i PNAC má dvě části, veřejnou a tajnou. Veřejné části se užívá ke zdůvodnění vojenských akcí. Země určené na porážku nesmějí vyvinout zbraně, které by mohly ohrozit USA. Veřejná část byla již užita v Iráku.

PNAC má v hledáčku i země jako je Čína a Rusko, které takové zbraně opravdu mají. Na tyto země je zaměřena tajná část plánu. Ta již také probíhá.

Na mapce je je východní křídlo této Říše. Zde se užívá metoda obkličování, a sice ukusování z jejich sféry vlivu, kousek po kousku.

Tento obrázek je návrh na vlajku Říše. Tato vlajka ovšem není oficiální, protože se týká tajné části Plánu. Prapor odkazuje na website s návrhy na pomník válce v Iráku. Tento neoficiálně navržený pomník je inspirován pomníkem vojákům, kteří padli ve Vietnamu .

Tam, kde vojenská okupace není nezbytná, Říše získává kontrolu nad zeměmi tím, že si koupí vládnoucí elitu. Kde se to nepodaří , podpoří skupinu, která je ochotná spolupracovat. Podpoří ji penězi, radou, někdy i dodávkou zbraní, a tím jí pomůže získat moc. Jak to funguje, snad nemusím vysvětlovat. Metoda to není nová. Během studené války ji USA užívaly v jižní Americe a SSSR ji užíval ve východní Evropě atd. Co je zde nového, je rozsah těchto operací a oblast, kde se uskutečňují. Rusko je na ústupu a USA svou sféru vlivu rozšiřují na východ.

ODKAZY

1. 
                  Most people stumble over the truth, now and then,
                 but they usually manage to pick themselves up
                  and go on, anyway.
                                      Winston Churchill 
   

pokračování

Jméno a posláni tohoto blogu

Jméno tohoto blogu je vzato z citátu Winstona Churchilla

       originál       Most people stumble over the truth, now and then,
                      but they usually manage to pick themselves up and go on, anyway.
   

      překlad:         Většina lidí občas zakopne o pravdu,
                      ale obvykle se dokáží zvednout a pokračovat
                                                    ve své cestě

a to také vyjadřuje jeho poslání : Otevřít prostor pro vážnou dikusi o vážných tematech.
Poznámky čtenářú jsou vítány.