Zkusil jsem recept
Soňi Hromátkové
a opakoval jsem desetkrát nahlas
Nejsem slouha! Nic
se nestalo. Připadal jsem si jako ta okurka z Werichovy
povídky. Okurka, která byla naložená v láku a volala, že nechce být
kyselá. I kdybychom to řekli všichni najednou, ve stejnou dobu,
by nefungovalo. Nejsme roboti, máme různé názory.
Jediné řešení, které mě zatím napadlo, je
zavést v Česku parlamentní demokracii. Přestali bychom
fňukat ve stylu
" Přes odpor (podle průzkumů veřejného mínění) 70%
občanů, chce vláda udělat .. to a to.. .."
Přestali bychom psát proklamace a dopisy vládě, dělat demonstrace
a obcházet parlament. Místo toho by si občané zvolili poslance,
kteří by kontrolovali vládu.
Dneska to je naopak.
Lidé volí strany,
tedy šéfy neboli "bossy", a ti pak kontrolují poslance. V USA měli
takový systém politických bosů začátkem minulého století, když tam
přišla spousta negramotných přistěhovalců z pochybných míst jako
bylo tehdy Irsko a východní Evropa. Bos pro ně dělal jisté služby, pomohl
jim najít džob, a také jím řekl, jak volit.
Situace se>poněkud zlepšila, když se lidé naučili číst, a
zase se zhoršila, když přestali číst a začali se dívat
na televizi.
Kromě čtení nezávislého tisku, by Česku pomohlo, kdyby voliči mohli
odvolat poslance, které zvolili. Řekněme, že každý okres by si zvolil dva nebo tři poslance.
Když by si pak sponsor koupil
nějakého poslance, lidé, kteří ho nebo ji zvolili, by si mohli vyžádat
mimořádné volby. Ty by sice okres něco stály, ale sponsory by to
stálo ještě víc. Kdyby těch mimořádných voleb bylo hodně, zvýšil by
se průměrný příjem celé republiky. Sponsorské dary totiž
přicházejí ze zahraničí, z pokladnic Říše.
Pan Řezáč správně rozeznal, že
jsou dvě Ameriky, když se ptal "Které Americe být vděční?". Bohužel
ve svém přehledu historie brzy upadl do stejné optické iluse jako třeba i
president Havel, když napsal "v období mezi válkami USA upadly do
t.zv. izolacionismu..". Bylo to malinko složitější.
K porozumění té doby doporučuji knihu
To nebyla obyčejná doba . Kniha popisuje vnitřní dialog,
či boj, mezi Amerikou A a Amerikou B. Tehdy
Demokraté pod vedením presidenta Roosvelta byli
pro spravedlivou válku proti fašismu. Za to, že do ní vstoupili, jsme jim do dneška vděčni.
Jako tehdy, ani dnes není obyčejná doba, ani v Americe, ani ve světě.
Ten vnitroamerický spor tehdy Roosevelt vyhrál. Zákon o "půjčce a pronájmu"
(Land-Lease Act) mu umožnil poslat miliony tun zbraní svým
spojencům, Anglii a Rusku. Churchill nazval
tento zákon "nejméně špinavým činem v lidské historii" (least sordid act in human history).
A Churchill se v historii opravdu vyznal . To vše se stalo před útokem na Pearl Harbor, před
vstupem Ameriky do války. Smíchat tyto dvě síly (Ameriku A a B)
dohromady, spojence Roosvelta a příznivce fašismu (kterých bylo i v
Americe tehdy dost), to by bylo jako udělat guláš z čertů a andělů a
pak pátrat po jeho morálním významu.
USA Čechům pomohli zbavit se Habsburků, nacistů a bolševiků . Já
věřím na zázraky a věřím, že příštím roce nám pomůže zbavit se
bušistů. Je pravda, že Amerika to co dělá, vždy dělá ve svém zájmu, ale taková
je povaha spojenectví. Dva rovnoprávní partneři, kteří oba
jednají ve vlastním zájmu, si vyberou řešení, která prospějí
oběma. US a EU mohou být spojenci. Mají podobnou kulturu,
podobnou krvavou historii a srovnatelnou moc. USA a Irák spojenci být nemohou.
Podobné by nemělo smysl, kdyby EU vyjednávala se státem Utah, anebo USA se státem ČR,
že si tam postaví vojenskou základnu. Ani Utah ani ČR nemá předpoklady takový podnik posoudit.
Pan Řezáč měl také pravdu když napsal
"Masaryk ve Světové revoluci jistě
pravdivě ohodnotil podíl USA, zosobněných tehdy právě Wilsonem, na
vzniku ČSR. Ale právě, že jen podíl. Podobně hodnotil podíl E.
Beneše: Bez Beneše bychom republiku neměli."
Vnější vlivy vždy tvoří jen podíl. Demokracii je
třeba vypěstovat, někdy i vybojovat, doma. Národ ji nemůže dostat
jako dárek k Vánocům, ani od Ježíška, ani od cizí armády.
Výsledná rovnováha mezi zájmy občanů a sponsorů záleží v
každé zemi na schopnosti občanů se zorganizovat, komunikovat a
pochopit, kde leží jejich zájmy. K tomu musí číst svobodný a
nezávislý tisk, ale ani to nestačí. Musí být schopni demokratickou
vládu prosadit. Musí být schopni přesvědčit poslance, že nebudou
znovu zvoleni, když se vůli voličů nepodřídí. Volba presidenta
ukázala, že teď zrovna se v
Česku zázraky nekonají.
A to je důvod, proč potřebujeme Ameriku.
Předchozí < ::: >
Pokračování