Za dokonalejší Unii

Těchto 5 Dubnových postů bylo zamýšleno pro Britské Listy Blisty článek odmítly, a tak jsem ho rozlomil na 5 blogových postů. Pro návaznost, je nejlépe je číst v chronologickém pořadí, od nejstaršího k nejnovějšímu, tedy v tomto pořadí:

1. Politika - zahraniční a vnitřní. --- nejstarsí= první
2. Nyní několik slov od našeho sponsora.
3. Nyní několik slov od audience.
4. Mezitím, doma na farmě -- co nedělat?
5. Překvapení v Říjnu, Volby v Listopadu --- nový = poslední

Začátek je tedy ZDE .

---

Posty jsou zveřejněny s licencí "creative commons", což znamená že je můžete nejen vytisknout a rozdat, ale i celé přetisknout. Podmínkou je, že článek je nezměněn a vydán se stejnou licencí. Je rovněž možno vytvořit odvozené články, s tím, že tento původní článek je citován.
This work is licensed under a Creative Commons Attribution 3.0 Unported License.

---

Začátek

Překvapení v říjnu, volby v listopadu

V článku Protiraketová základna jako pomník jsem napsal již v roce 2006, že česká vláda základnu schválí, že pro ni vykopají díru, a pak nová americká vláda stavbu základny pozastaví. Byl bych rád, kdybych neměl pravdu, ale bohužel se zatím vše odehrává tak jak jsem to napsal. Co bude dál?

Z tří zbývajících kandidátů na US presidenta je zatím nejvíc populární senátor ze státu Illinois Barry (Barack Obama). Zatím má Barry náskok před Hilary, ale podle pravidla patových voleb to mnoho neznamená. Předvolební překvápka (October surprise) tradičně přichází až v říjnu a sponsoři se právě teď začínají zajímat o Hilary, protože ztrácejí naději, že Republikán McCain by mohl vyhrát.

Greg Evans napsal v Blistech, že Demokraté dělají volební sebevraždu tím, že jejich hlavní dva kandidáti jsou žena a hapa. Hapa je(stejně jako wiki) havajské (pidgin) slovo. Popisuje člověka, který má předky z velmi různých etnických skupin, což je na Havaji běžné. Když se na Havaji zeptáte na něčí předky, hapa Vám hrdě řekne něcojako "z tatínkovy strany to byl Číňan a Portugalka, z maminčiny Japonec a (původní) Havajan a jeden dědeček byl dokonce haole (Američan s evropskými kořeny). Barryho vychovali hlavně jeho haole prarodiče, zatím co jeho maminka si dělala doktorát z antropologiea pak jezdila po světě a studovala různě etnické skupiny. Barry řekl ve svénedávné řeči , že jeho příběhje zázrak. Já souhlasím, a chci jen dodat, že takových i jiných zázraků se děje v Americe mnoho.

Skepticismus Grega Evanse ukazuje, že i někteří Američané už na zázraky nevěří. To je škoda, protože bez víry se zázraky nedějí. Aby byl Barry zvolen a dočkal se inaugurace( uvedení to funkce presidenta), si vyžádá několika dalších zázraků. Když se bušistům tentokrát nepodaří zfalšovat nebo ukrást volby, může se stát, že Barry udělá, co slibuje, a stáhne americké vojsko z Iráku. To by byl konec "koalice ochotných", konec oficiálních bušovských slouhů.

V takovém případě se president Bush odebere na svůj ranč v Texasu, ale američtí bušisté zůstanou ve Washingtonu . Pokusí se bránit Barrymu ve výkonu funkce, jako to dělali Cartrovi a Clintonovi, a pokusí se pokračovat v budování Říše soukromně, s pomocí "spřátelených" zemí. V tom případě budu jen doufat, že česká vláda nenabídne těm bezprizorným žoldnéřům, aby se dočasně utábořili na Letenské pláni, jak to bývalo zvykem ve středověku.

Když se bušistům nepodaří zastrašit a obalamutit veřejné mínění a znovu se zmocnit vlády, USA zavrhnou bušismus a změní svou zahraniční politiku. Přestanou budovat Říši podvody a korumpováním . V tom případě může mít EU v USA dobrého spojence. EU a USA by se pak spojily v Atlantické alianci jako dva rovnoprávní partneři.

Nebyla by tohle ta perfektní Unie?

Odkazy

1. O Barryho řeči Za dokonalejší unii (For a more perfect Union)

   Toto byl začátek Barryho řeči, a je to také začátek vyhlášeníamerické nezávislosti. Ale hodí se (i řeč, i vyhlášení) i pro EU.Barryho řeči o rasových otázkách, kterou přednesl ve Filadelfii.(en) na Youtube je ZDE

   I když třeba nerozumíte moc anglicky,poslechněte si aspon kousek té řeči. Ti co mu tleskají, nejsoučernoši, nebo běloši, nebo hispánci. Jsou to Američané, a tleskajíprotože se jim líbí co říká.

   Text této řeči (en) (transkript) ZDE

---

Předchozí < ::: > synopsis

Mezitím, doma v Česku -- co nedělat?

Zkusil jsem recept Soňi Hromátkové a opakoval jsem desetkrát nahlas Nejsem slouha! Nic se nestalo. Připadal jsem si jako ta okurka z Werichovy povídky. Okurka, která byla naložená v láku a volala, že nechce být kyselá. I kdybychom to řekli všichni najednou, ve stejnou dobu, by nefungovalo. Nejsme roboti, máme různé názory. Jediné řešení, které mě zatím napadlo, je zavést v Česku parlamentní demokracii. Přestali bychom fňukat ve stylu

" Přes odpor (podle průzkumů veřejného mínění) 70% občanů, chce vláda udělat .. to a to.. .."

Přestali bychom psát proklamace a dopisy vládě, dělat demonstrace a obcházet parlament. Místo toho by si občané zvolili poslance, kteří by kontrolovali vládu.

Dneska to je naopak. Lidé volí strany, tedy šéfy neboli "bossy", a ti pak kontrolují poslance. V USA měli takový systém politických bosů začátkem minulého století, když tam přišla spousta negramotných přistěhovalců z pochybných míst jako bylo tehdy Irsko a východní Evropa. Bos pro ně dělal jisté služby, pomohl jim najít džob, a také jím řekl, jak volit. Situace se>poněkud zlepšila, když se lidé naučili číst, a zase se zhoršila, když přestali číst a začali se dívat na televizi.

Kromě čtení nezávislého tisku, by Česku pomohlo, kdyby voliči mohli odvolat poslance, které zvolili. Řekněme, že každý okres by si zvolil dva nebo tři poslance. Když by si pak sponsor koupil nějakého poslance, lidé, kteří ho nebo ji zvolili, by si mohli vyžádat mimořádné volby. Ty by sice okres něco stály, ale sponsory by to stálo ještě víc. Kdyby těch mimořádných voleb bylo hodně, zvýšil by se průměrný příjem celé republiky. Sponsorské dary totiž přicházejí ze zahraničí, z pokladnic Říše.

Pan Řezáč správně rozeznal, že jsou dvě Ameriky, když se ptal "Které Americe být vděční?". Bohužel ve svém přehledu historie brzy upadl do stejné optické iluse jako třeba i president Havel, když napsal "v období mezi válkami USA upadly do t.zv. izolacionismu..". Bylo to malinko složitější.

K porozumění té doby doporučuji knihu To nebyla obyčejná doba . Kniha popisuje vnitřní dialog, či boj, mezi Amerikou A a Amerikou B. Tehdy Demokraté pod vedením presidenta Roosvelta byli pro spravedlivou válku proti fašismu. Za to, že do ní vstoupili, jsme jim do dneška vděčni.

Jako tehdy, ani dnes není obyčejná doba, ani v Americe, ani ve světě. Ten vnitroamerický spor tehdy Roosevelt vyhrál. Zákon o "půjčce a pronájmu" (Land-Lease Act) mu umožnil poslat miliony tun zbraní svým spojencům, Anglii a Rusku. Churchill nazval tento zákon "nejméně špinavým činem v lidské historii" (least sordid act in human history). A Churchill se v historii opravdu vyznal . To vše se stalo před útokem na Pearl Harbor, před vstupem Ameriky do války. Smíchat tyto dvě síly (Ameriku A a B) dohromady, spojence Roosvelta a příznivce fašismu (kterých bylo i v Americe tehdy dost), to by bylo jako udělat guláš z čertů a andělů a pak pátrat po jeho morálním významu.

USA Čechům pomohli zbavit se Habsburků, nacistů a bolševiků . Já věřím na zázraky a věřím, že příštím roce nám pomůže zbavit se bušistů. Je pravda, že Amerika to co dělá, vždy dělá ve svém zájmu, ale taková je povaha spojenectví. Dva rovnoprávní partneři, kteří oba jednají ve vlastním zájmu, si vyberou řešení, která prospějí oběma. US a EU mohou být spojenci. Mají podobnou kulturu, podobnou krvavou historii a srovnatelnou moc. USA a Irák spojenci být nemohou. Podobné by nemělo smysl, kdyby EU vyjednávala se státem Utah, anebo USA se státem ČR, že si tam postaví vojenskou základnu. Ani Utah ani ČR nemá předpoklady takový podnik posoudit.

Pan Řezáč měl také pravdu když napsal

"Masaryk ve Světové revoluci jistě pravdivě ohodnotil podíl USA, zosobněných tehdy právě Wilsonem, na vzniku ČSR. Ale právě, že jen podíl. Podobně hodnotil podíl E. Beneše: Bez Beneše bychom republiku neměli."

Vnější vlivy vždy tvoří jen podíl. Demokracii je třeba vypěstovat, někdy i vybojovat, doma. Národ ji nemůže dostat jako dárek k Vánocům, ani od Ježíška, ani od cizí armády.

Výsledná rovnováha mezi zájmy občanů a sponsorů záleží v každé zemi na schopnosti občanů se zorganizovat, komunikovat a pochopit, kde leží jejich zájmy. K tomu musí číst svobodný a nezávislý tisk, ale ani to nestačí. Musí být schopni demokratickou vládu prosadit. Musí být schopni přesvědčit poslance, že nebudou znovu zvoleni, když se vůli voličů nepodřídí. Volba presidenta ukázala, že teď zrovna se v Česku zázraky nekonají.

A to je důvod, proč potřebujeme Ameriku.

---

Předchozí < ::: > Pokračování

Nyní několik slov od diváků

Jak to někdy nefunguje

                        
                  Všechny lidi můžete klamat  nějakou dobu,
                  některé lidi můžete klamat stále,
                  ale nemůžete stále klamat všechny . 
                               [ originál:  odkaz 1 ] 

V roce 2006, tedy dvacet let po Irán-kontra skandálu#kontra byl levicový sandinista Daniel Ortega byl zvolen presidentem Nikaraguy. Nejen Castro a Chaves, ale i president Bush Jr. mu pogratulovali k vítězství. Příběh ilustruje změny, které na americkém kontinetě probíhají. Americká nadvláda nad střední a jižní Amerikou začala vyhlášením Monreovi doktriny [ odkaz 2] První užití této doktriny bylo "osvobození Filipín" od španělské nadvlády. Snad stojí za zmínku, že již tehdy USA užívali slovo "povstalec" (insurgent) [odkaz 3] pro ty, kteří bojovali za nezávislost. To samé slovo, paralelně se slovem "teroristi" se užívá pro odpůrce USA okupace Iráku. Pro bušisty, Ameriku B, jakýkoli odpor proti jejich vůli, je rebelie. Tím se liší od Amerika B (bušisté), od Ameriky A, Demokratů, kteří jsou ochotni vyjednávat a dokonce i respektovat mezinárodní smlouvy. Bushova doktrina je jen rozšíření Monreovy doktriny, ze západní polokoule, na celou kouli. Čechie se jen shodou okolností nachází na té východní polokouli. Reakce je podobná té bublině s Herbalife . Lidem ve Východní (pardon, Střední) Evropě holt chyb jisté imunní reakce, jisté protilátky. To přijde. V Americe, stále větší počet amerických zemí se kontrole Bílým domem vzpírá, někdy i úspěšně. Nedávný příběh z Ekvádoru ilustruje současnou situaci.

O puč ve Venezuele se president Bush pokusil již dvakrát a dvakrát neuspěl. V březnu se pokusil nechat prohlásit Venezuelu teroristickým státem, na základě informací které Kolumbijská armáda ukořistila během nájezdu do Ekvádoru. .

Ekvádorský president Rafael Correa řekl

 Vláda nedovolí cizí vojsko, ať již jednotky řádné armády,
 nebo mimořádné jednotky, na půdě naší vlasti.
Po roce 2009 už tu nebudou žádné cizí základny.

Americko-ekvádorská desetiletá smlouva o základně vyprší v roce 2009.

Smlouva, kterou vyjednává pan Topolánek, pokud vím, bude platit do doby, kdy se radar v Česku zázračně promění na radar NATO. NATO samo by mohlo přejít pod americké velení, jak o tom sní bušisté. Pokud to bušistúm nevyjde, mohla by si Evropa vytvořit nezávislou vojenskou sílu , která by byla řízena z Bruselu. V takovém případě by přeměna radaru z amerického na evropský byla vzkutku zázrakem.

Odkazy

1. Citát o pravdě a poznání

                      You can fool all of the people some of the time
                      You can fool some of the people all of the time
                      But you can't fool all of the people all of the time. 
                       Abraham Lincoln, 1864 
   

2. Monreova doktrina Budování říše začalo již začátkem dvacátého stoleti . Podle popisu fotografie ZDE bojovníci za nezávislost byli nazýváni "insurgents" (povstalci) stejně jako dnešní povstalci v Iráku.

   Detaily jsou česky ZDE a anglicky ZDE

3. Filipiny se stali (nedokonalou) demokracií v roce 1986, když se zbavily Markose. President Bush přirovnal tehdejší okupaci Filipin k dnešní okupaci Iráku. Řekl,že US "vychovali" Filipiny k demokracii. Možná, v tom smyslu v němž Ruská okupace Československa vychovala obyvatele k porozumění zla komunismu, má pravdu. Ale asi to tak nemyslel. Plný článek o návštevě presidenta Bushe ve Filipinách s názvem "Překrucováni minulosti aby se ospravedlnila přítomnost" je ZDE (en)

---

Předchozí < ::: > Pokračování

A nyní několik slov od našeho sponsora

(Překlad názvu: And now, a few words from our sponsor).
To říkají v USA v televisi, než spustí reklamy.

                      Vláda je sponzorovaná šou.
                      Musí zabavit diváky,
                      ale musí také uspokojit sponsory.                                    odkaz 1 

Jak to funguje, či spíše jak to má fungovat. Pamatujte, že se jedná o reklamy. příklad zisky z kontroly ropy se nerozdělují všem Američanům. Jdou podílníkům ropného kartelu [ odkaz 2], který není americký, ale nadnárodní. Býval britský, holandský a americký, ale dnes už má podílníky po celém světě. Podíly (akcie) si někteří koupili na burse, jiní je zdědili. Někteří, obvykle politici, dostali podíly jako dary od svých sponsorů.
Američtí poplatníci dostávají za iráckou válku jen účet, a to $5000 za každou vteřinu. Někteří, ti kteří slouží v armádě, dostávají i plat. Ale ani to už není omezeno jen na Američany. 180 tisíc žoldnéřů z více než sta zemí slouží v soukromých "bezpečnostních firmách", amerických a britských. Žoldnéři dostávají plat až $1000 za den, až desetinásobek toho, co si vydělají obyčejní američtí vojáci. Amerických vojáků v Iráku je "jen" 160 tisíc. Výhoda privatizované a globalizované armády je v tom, že nepodléhá pravidlům amerických vojenských příruček a americkým zákonům. Žoldnéři podléhají jen svému velení a to podléhá tomu, kdo platí, tedy sponsorům.

To má velké výhody. Například v roce 1984 americký kongres nařídil CIA ukončit podporu nikaragujským "bojovníkům za svobodu" ,též zvaným "contras", "teroristi" či "oddíly smrti" (death squads). Podpora kontrarevolucionářů byla oficiálně ukončena, ale pokračovala tajně, pomocí soukromých firem, "spřátelených" (klientských) států a ilegálních operací. Tato podpora skončila až po skandálu Írán-kontra v roce 1988. Poté co financování paramilitaristických oddílů smrti skončilo, podařilo nikaragujské vládě ukončit občanskou válku a dosáhnout jisté míry demokracie.

Tato historka je zajímavá proto, že se očekává, že se bude opakovat po volbách v tomto roce, když vyhrají v USA Demokraté. Tato historka je zajímavá také proto, že ukazuje, že není jedna Amerika, ale, že jsou Ameriky dvě. I když vlády se strídají, někdy jsou u moci Demokraté, někdy Republikáni, dvě filosofie, dvě vidění světa, jsou vždy přítomny.

Jedné skupině říkáme "bušisté", podle doktriny presidenta Bushe, který přijal neokonservativní plán PNAC a začal ho uskutečňovat. Tento plán není jen Bushův [ odkaz 3]. Bušisté mají dnes zastoupení ve většině zemí, a zůstanou aktivní i po tom, co president Bush odejde do pense. Jejich filosofie je popsána v knize, kterou český bušista přeložil z originálu pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti odkaz 4 Druhou skupinu, která má alternativní, proti-bušistickou visi světa, budeme nazývat Demokraté, protože shodou historických okolností je dnes soustředěná kolem Demokratické strany. Dvě hlavní americké strany, Demokraté a Republikáni spolu soutěží o moc již dlouho, ale dnešní situace a intensita boje je neobvyklá. Bez pochopení dnešního rozštěpění Ameriky na dvě nesmiřitelné části nelze Americe porozumět.

ODKAZY

            
                   Government is a sponsored Show.
                   It must entertain the audience,
                   but it also has to keep the sponsors happy.                                                              
                                           P. Frish, 2008:

1. Ropný kartel: Velká čtyrka (Big Four) Čtyři světové firmy které kontrolují velkou část distribuce ropy: Exxon, Chevron (US), BP (UK) a Shell (NL). (the American firms Exxon Mobile and Chevron, the British BP Amoco and Royal Dutch Shell)
   Viz článek česky o cenách ropy: Ceny energie rostou. Bude hůř?
2. Protiraketová základna jako pomník Robert Kagan o filosofii bušistů (či trockistů) popdal v knize Power and Paradise
3. Český bušista Vondra přeložil Kaganovu knihu pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti . Jeho názory jsou diskutovány ZDE , kde se chybně uvádi, že je viděn jako pro-USA. Tak je možná viděn bušistickou částí Ameriky. Vondra je ve skutečnosti pro-Bush, a tedy z hlediska Ameriky B, je proti-USA.

Předchozí < ::: > Pokračování

Politika - zahraniční a vnitřní

Z analytiků české politiky si nejvíc vážím Miroslava Polreicha a Jana Prokeše . Oba se orientují nejen v české, ale i v americké a mezinárodní situaci. Ale něco mi v jejich popisu světa chybí. Tak třeba doktor Prokeš končí svůj poslední článek slovy
: "..Může se zdát, že jde o přehnané, katastrofické obavy. Je lépe je ventilovat a diskutovat o nich, nebo případně je rozptýlit dříve než se ukáží realistickými..."

Ten jednostranný důraz na realismus se mi nezdá. Pokud chceme najít scénáře, které by za dvacet let skončily pro ČR happy-endem, musíme uvážit i zázraky. Zkusme to.

Jan Prokeš napsal "Česko ve svém vnitropolitickém vývoji a z toho pramenící zahraničně-politické pozici jakoby dohánělo neblahá období své moderní historie a prožívalo stejná traumata..... Vláda si může pohrávat ve stínu americké přítomnosti s myšlenkou vystoupení [z EU ]..."

Já to vidím obráceně. Vnitropolitický vývoj v Česku je spíše důsledkem zahraničně-politické situace. ČR nevystoupí z Unie, protože má úkol brzdit a sabotovat evropskou integraci zevnitř. Dále má poskytnout své prostředky, území a kanonfutter (cannonfodder) pro plán. Plán PNAC.

Co je PNAC? PNAC je plán na vytvoření říše

W. Churchill napsal:

         Většina lidí občas zakopne o pravdu,
             ale obvykle se dokáží zvednout 
             a pokračovat ve své původní cestě.
                                      odkaz 1 
 

Plán PNAC byl zveřejněn v roce 2000. Byl popsán i česky, v Blistech viz a) , tak v tisku . Proč jej mnozí Češi stále ještě objevují?

Možná se tomu nevěří, protože plán byl zveřejněn? To mohu vysvětlit. Jako všechny plány na světovládu, i PNAC má dvě části, veřejnou a tajnou. Veřejné části se užívá ke zdůvodnění vojenských akcí. Země určené na porážku nesmějí vyvinout zbraně, které by mohly ohrozit USA. Veřejná část byla již užita v Iráku.

PNAC má v hledáčku i země jako je Čína a Rusko, které takové zbraně opravdu mají. Na tyto země je zaměřena tajná část plánu. Ta již také probíhá.

Na mapce je je východní křídlo této Říše. Zde se užívá metoda obkličování, a sice ukusování z jejich sféry vlivu, kousek po kousku.

Tento obrázek je návrh na vlajku Říše. Tato vlajka ovšem není oficiální, protože se týká tajné části Plánu. Prapor odkazuje na website s návrhy na pomník válce v Iráku. Tento neoficiálně navržený pomník je inspirován pomníkem vojákům, kteří padli ve Vietnamu .

Tam, kde vojenská okupace není nezbytná, Říše získává kontrolu nad zeměmi tím, že si koupí vládnoucí elitu. Kde se to nepodaří , podpoří skupinu, která je ochotná spolupracovat. Podpoří ji penězi, radou, někdy i dodávkou zbraní, a tím jí pomůže získat moc. Jak to funguje, snad nemusím vysvětlovat. Metoda to není nová. Během studené války ji USA užívaly v jižní Americe a SSSR ji užíval ve východní Evropě atd. Co je zde nového, je rozsah těchto operací a oblast, kde se uskutečňují. Rusko je na ústupu a USA svou sféru vlivu rozšiřují na východ.

ODKAZY

1. 
                  Most people stumble over the truth, now and then,
                 but they usually manage to pick themselves up
                  and go on, anyway.
                                      Winston Churchill 
   

pokračování

Jméno a posláni tohoto blogu

Jméno tohoto blogu je vzato z citátu Winstona Churchilla

       originál       Most people stumble over the truth, now and then,
                      but they usually manage to pick themselves up and go on, anyway.
   

      překlad:         Většina lidí občas zakopne o pravdu,
                      ale obvykle se dokáží zvednout a pokračovat
                                                    ve své cestě

a to také vyjadřuje jeho poslání : Otevřít prostor pro vážnou dikusi o vážných tematech.
Poznámky čtenářú jsou vítány.