" Přes odpor (podle průzkumů veřejného mínění) 70% občanů, chce vláda udělat .. to a to.. .."
Přestali bychom psát proklamace a dopisy vládě, dělat demonstrace a obcházet parlament. Místo toho by si občané zvolili poslance, kteří by kontrolovali vládu.
Dneska to je naopak. Lidé volí strany, tedy šéfy neboli "bossy", a ti pak kontrolují poslance. V USA měli takový systém politických bosů začátkem minulého století, když tam přišla spousta negramotných přistěhovalců z pochybných míst jako bylo tehdy Irsko a východní Evropa. Bos pro ně dělal jisté služby, pomohl jim najít džob, a také jím řekl, jak volit. Situace se>poněkud zlepšila, když se lidé naučili číst, a zase se zhoršila, když přestali číst a začali se dívat na televizi.
Kromě čtení nezávislého tisku, by Česku pomohlo, kdyby voliči mohli odvolat poslance, které zvolili. Řekněme, že každý okres by si zvolil dva nebo tři poslance. Když by si pak sponsor koupil nějakého poslance, lidé, kteří ho nebo ji zvolili, by si mohli vyžádat mimořádné volby. Ty by sice okres něco stály, ale sponsory by to stálo ještě víc. Kdyby těch mimořádných voleb bylo hodně, zvýšil by se průměrný příjem celé republiky. Sponsorské dary totiž přicházejí ze zahraničí, z pokladnic Říše.
Pan Řezáč správně rozeznal, že jsou dvě Ameriky, když se ptal "Které Americe být vděční?". Bohužel ve svém přehledu historie brzy upadl do stejné optické iluse jako třeba i president Havel, když napsal "v období mezi válkami USA upadly do t.zv. izolacionismu..". Bylo to malinko složitější.
K porozumění té doby doporučuji knihu To nebyla obyčejná doba . Kniha popisuje vnitřní dialog, či boj, mezi Amerikou A a Amerikou B. Tehdy Demokraté pod vedením presidenta Roosvelta byli pro spravedlivou válku proti fašismu. Za to, že do ní vstoupili, jsme jim do dneška vděčni.
Jako tehdy, ani dnes není obyčejná doba, ani v Americe, ani ve světě. Ten vnitroamerický spor tehdy Roosevelt vyhrál. Zákon o "půjčce a pronájmu" (Land-Lease Act) mu umožnil poslat miliony tun zbraní svým spojencům, Anglii a Rusku. Churchill nazval tento zákon "nejméně špinavým činem v lidské historii" (least sordid act in human history). A Churchill se v historii opravdu vyznal . To vše se stalo před útokem na Pearl Harbor, před vstupem Ameriky do války. Smíchat tyto dvě síly (Ameriku A a B) dohromady, spojence Roosvelta a příznivce fašismu (kterých bylo i v Americe tehdy dost), to by bylo jako udělat guláš z čertů a andělů a pak pátrat po jeho morálním významu.
USA Čechům pomohli zbavit se Habsburků, nacistů a bolševiků . Já věřím na zázraky a věřím, že příštím roce nám pomůže zbavit se bušistů. Je pravda, že Amerika to co dělá, vždy dělá ve svém zájmu, ale taková je povaha spojenectví. Dva rovnoprávní partneři, kteří oba jednají ve vlastním zájmu, si vyberou řešení, která prospějí oběma. US a EU mohou být spojenci. Mají podobnou kulturu, podobnou krvavou historii a srovnatelnou moc. USA a Irák spojenci být nemohou. Podobné by nemělo smysl, kdyby EU vyjednávala se státem Utah, anebo USA se státem ČR, že si tam postaví vojenskou základnu. Ani Utah ani ČR nemá předpoklady takový podnik posoudit.
Pan Řezáč měl také pravdu když napsal
Vnější vlivy vždy tvoří jen podíl. Demokracii je třeba vypěstovat, někdy i vybojovat, doma. Národ ji nemůže dostat jako dárek k Vánocům, ani od Ježíška, ani od cizí armády.
Výsledná rovnováha mezi zájmy občanů a sponsorů záleží v každé zemi na schopnosti občanů se zorganizovat, komunikovat a pochopit, kde leží jejich zájmy. K tomu musí číst svobodný a nezávislý tisk, ale ani to nestačí. Musí být schopni demokratickou vládu prosadit. Musí být schopni přesvědčit poslance, že nebudou znovu zvoleni, když se vůli voličů nepodřídí. Volba presidenta ukázala, že teď zrovna se v Česku zázraky nekonají.A to je důvod, proč potřebujeme Ameriku.
Předchozí < ::: > Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat